Problém nebyl jen v tom, co se mělo v Poolší postavit. Problém byl v tom, jak se o tom rozhodovalo.
Vznikli jsme jako spolek lidí, kterým nebylo jedno, co se má stát s krajinou za jejich domy. Za tu dobu jsme se naučili víc, než jsme původně chtěli — číst územní plány, psát vyjádření k posuzování vlivů na životní prostředí, jednat s úřady a nenechat se odbýt. A hlavně jsme poznali spoustu sousedů, se kterými bychom se jinak nikdy nepotkali.
Během toho jsme si uvědomili jednu věc. Rozhodovalo se daleko od nás, bez vysvětlení, a my jsme se to dozvěděli, až když už bylo skoro po všem. Ten pocit zná v Dolní Lutyni dneska skoro každý, i lidé, kteří na průmyslovou zónu mají jiný názor než my.
Proto jdeme do zastupitelstva. Ne proto, abychom v obci zastavili čas. Chceme, aby Dolní Lutyně byla bezpečné, klidné a čisté místo pro rodinný život — a aby se tady rozhodovalo se sousedy, ne o sousedech.
Tohle je náš program. Snažili jsme se, aby v něm nebyly obecné fráze, ale věci, které si za čtyři roky můžete odškrtnout.